|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Webmaster: SlavekM |
Historie irského vlkodava O Irském psu pradávných časů se povídá mnoho, jsou to však více legendy a mýty, než fakta. Ať už je pravda kdekoli jsou tyto legendy obdivuhodné a fascinující. Jméno Irský vlkodav se začalo používat mnohem mnohem později, dříve se užívalo názvů: Velký pes, Vlčí pes, Irský pes, Keltský pes, pes válečný. V nejranějším období starého Irska byl vlkodav opravdu využíván k boji a ochraně majetku, pouze králové a šlechta měla právo toto plemeno vlastnit. Vlkodav se také využíval při lovu vysoké zvěře, divokých prasat a vlků, kde vynikal svou hbytostí, velikostí a využíval velmi silných drápů. Tehdejší psi rozhodně nebyli ,,něžnými obry“ jako dnes, při ochraně majetku i stád si počínali neohroženě, zuřivě napadali každého vetřelce. Svého pána však bez výhrad ctili a bránili, kdykoliv odhodláni položit za něj svůj život. Vlkodavi byli neobyčejně ceněni právě pro svoji sílu, neohroženost, věrnost a oddanost. Po světe se o Keltském psu dobře vědělo právě díky rychle se šířícím mýtům a pověrám, které jeho povahu i dovednost ještě zveličovaly a začal být velmi žádaný. V 16. a 17. století se stal vlkodav oblíbeným dárkem královských a urozených rodin mnoha zemí. Tím došlo v Irsku k obrovskému úbytku těchto psů a v roce 1652 byl vyhlášen zákaz vývozu psa z Irska. Oliver Goldsmith o nich v roce 1770 v Animated Nature napsal: "Posledním a nejúžasnějším druhem o kterém se zmíním je velký Irský Vlkodav, který může být právem pokládan za první rasu mezi psi...vypěstován pro domy mocných...ve svém vzhledu je neobyčejně krásný a vznešený, je největším plemenem, které lze na světe spatřit...dnes již téměř vymizeli a lze je jen velmi těžko potkat." Za zachování plemene vděčíme chovateli Skotských deerhoundů jež se jmenuje kapitán George Augustus Graham (1833-1909), byl to právě tento skotský důstojník působící v britské armádě, kdo posbíral poslední žijíci jedince a během 23 let nastartoval chovatelský program, který znovu oživil Irského vlkodava. Graham sesbíral též více než 300 rodokmenů, které později vydal knižně a pod jeho odborným dohledem také vznikl první chovatelský standard plemene. Standard plemene IRSKÝ VLKODAV F.C.I. – Standard číslo 160 /14.9.1995/ Klasifikace FCI: Skupina X – chrti, sekce 1 – hrubosrstí chrti Celkový vzhled: IW by neměl být tak těžký a masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se svým typem podobá. Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, je silně osvalený, mohutný, přesto však elegantně stavěný, s lehkým a elegantním pohybem. Hlava a krk jsou neseny vysoko, ocas na konci nesen v mírném oblouku. Hlava: Dlouhá, čelo lehce vystupuje a mezi očima vykazuje lehkou prohlubeň, nepříliš široká, cihlovitého tvaru. Tlama: Dlouhá a mírně zašpičatělá. Uši: Malé, složené, nesené stejně jako u greyhounda. Skus: Ideální je nůžkový, povolen i klešťový. Krk: Poměrně dlouhý, velmi silný a svalnatý, dobře klenutý, bez volné kůže a laloků na hrdle. Hrudník: Velmi hluboký, široký hrudní koš. Hřbet: Raději delší než krátký, bedra mírně klenutá. Ocas: Dlouhý a nesený v mírném oblouku, přiměřeně silný, dobře osrstěný. Břicho: Dobře vtažené. Hrudní končetiny: Dobře osvalená ramena, poskytující hrudníku šíři. Lokty usazené, nesmí se vytáčet ven ani dovnitř. Dobře osvalené předloktí, končetiny silné a rovné. Pánevní končetiny: Svalnaté stehno i lýtko, silné a dlouhé. Hlezna nejsou vbočená ani vytočená. Tlapky: Přiměřeně velké, okrouhlé, nevytáčejí se ven ani dovnitř. Prsty sevřené a klenuté s ohnutými silnými drápy. Osrstění: Hrubé a tvrdé na celém trupu, končetinách a hlavě. Zvlášť tvrdá a dlouhá srst nad očima a spodní čelisti. Barva a znaky: Uznávané barvy jsou: šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, jelení a jiné barvy, které se objevují i u deerhounda. Minimální velikost a hmotnost u psa je 79 cm a 54,5 kg, u fen 71 cm a 40,5 kg. Všichni jedinci pod tyto hodnoty jsou vyloučeni z chovu. Pozoruhodná velikost včetně kohoutkové výšky a přiměřené délky těla je cílem, jemuž je třeba se přiblížit. Je žádoucí upevnit plemeno tak, aby psi měřili v průměru 81 – 86 cm a vykazovali potřebnou sílu, aktivitu, odvahu a vyrovnanost. Vady: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být posuzována jako vada a její hodnocení má být v přesném poměru se stupněm odchylky. Příliš těžká nebo lehká hlava, příliš klenuté čelo, velké a ploché ucho, krátký krk, silný lalok, příliš úzký nebo široký hrudník, pronesená nebo rovná hřbetní lilie, křivé hrudní končetiny, přeúhlené nádprstí, vybočené nebo vtočené tlapky, rozevřené prsty, příliš zatočený ocas. Slabá pánevní končetina, celkově nedostatečné osvalení, příliš krátký trup, růžově nebo játrově zbarvená víčka, jiná než černá barva na pyscích a nose. Příliš světlé oko. Psi musí mít dvě normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata. Irský vlkodav se již nevyužívá k loveckým účelům, jak tomu bylo dříve, dnes je ceněn zejména pro svou mírnou přátelskou povahu, vyrovnanost a rozvážnost. Stal se dokonalým společníkem, velmi miluje svého pána a celou jeho rodinu. Oddanost a věrnost je jedním z jeho hlavních charakterových rysů. Pokud jsou v rodině děti, dokáže se k nim i přes svou ohromnou výšku a mohutnost chovat velmi jemně, citlivě a obratně. Rozhodně nemusíme mít strach, že by se dětmi nechal vyprovokovat k útoku, jejich počínání většinou snáší s nadhledem a klidem, pokud ho začnou obtěžovat, prostě odejde do ústraní. Dětem je ale nutno vysvětlit, že když chce mít klid, nemohou jej vyrušovat. Při správné výchově je z vlkodava v dospělosti bezproblémový společník, s kterým můžete vyrazit jak do přírody, tak i do rušných městských ulic. Dokáže se přizpůsobit téměř každému prostředí, v první řadě stojí o přítomnost svého pána. U rodinného domku se zahradou se vlkodav uplatní jako výborný hlídač. Při ochraně osob a majetku si počíná neohroženě, rozvážně, vědom si své síly. Tu ovšem uplatní až v krajním případě, většinou ani zbytečně neštěká. Případného útočníka odradí už jen varovné zavrčení či zaštěkání a impozantní vzhled vlkodava. V žádném případě nerozvíjejte cíleně u vlkodava agresivitu! Dle standardu je příliš agresivní pes nežádoucí a toto může vést k vyřazení jedince z chovu! Vlkodav je přirozeně inteligentní a sám rozpozná, kdy je třeba zaútočit. Běžným cvikům se učí poměrně rychle a nevyhledává záminky pro nesplnění povelu. S jinými domácími zvířaty se snáší většinou dobře, ovšem měl by být na ně zvyklý od štěněte. PRVNÍ DNY... Na příchod nového společníka bychom se měli dostatečně připravit. Především si určíme, kde bude štěně "bydlet", zda venku nebo doma. Pro vytvoření správného vztahu mezi rodinou a psem je lepší štěně ponechat aspoň prvních pár týdnů doma a pak je postupně zvykat na venkovní boudu či kotec. Ze své zkušenosti mohu potvrdit, že si štěně venku zvyká velice dobře a rychle, líbí se mu tam, ale přesto se rádo vrací třeba na noc domů ke své "smečce". Rozhodně to není od věci, štěně se tak naučí správným návykům jak venku, tak v bytě. Tím se hlavně vyhneme problémům, kdy se pes zvyklý pouze venku neumí v bytě chovat a devastuje veškeré zařízení. (Většina malých vlkodávků přímo zbožňuje dřevo, tudíž se mu zdá náš nábytek jako nejvhodnější předmět na okousávání :-)). Vybereme tedy klidné místo chráněné před průvanem, tam umístíme psí pelíšek a v jeho blízkosti umístíme misku s vodou, aby jí mělo štěně neustále k dispozici. Nezapomeňte zavčasu uklidit všechny nebezpečné věci, jako čistící prostředky, chemikálie, elektrické kabely apod. Naopak opatříme velké množství různých hraček, které štěně zabaví. Pozor ovšem na těžké hračky, jejichž nošením si může mladý pes poškodit skus. Nikdy nezapomínejte na to, že hra je pro štěně velmi důležitá, mladý pes se lépe v rodině socializuje a hlavně: když si hraje, nezlobí. Nesmíme však zapomínat, že doba aktivity malých štěňat je krátká a po ní následuje spánek, který štěněti nikdy nenarušujte! Jakmile začne být štěně unavené, odvedeme ho na pelíšek, hladíme ho a zdůrazňujeme slovo "místo“. Tím natrénujeme povel, na který se má pes sám odebrat na pelech. Od počátku se snažíme vést štěně k čistotě. Samozřejmě se čas od času stane nehoda v podobě loužičky nebo hromádky. Štěně většinou vykonává svou potřebu ihned po probuzení, je tedy zapotřebí štěně hlídat a zavčasu ho vyvést ven a po "akci“ jej hodně pochválit. Když ale přijdeme už "k hotovému“, přivedeme pejska k onomu místu, ukážeme mu co se nám nelíbí a přiměřeně pokáráme (fuj, nesmíš!). Nikdy štěně netrestáme bitím! S některým jedincem může být po této stránce práce větší, většina štěňat však rychle pochopí, co se od nich žádá, proto nepokoušíme jejich důvěru bitím. Naopak, jakmile štěně použije správné místo, pochválíme ho. Toto pravidlo platí i v další výchově. Vždy je třeba odhadnout míru pokárání. Tam, kde nepomůže napomenutí, přistoupíme k ráznějšímu trestu, nejlépe k vytahání za kůži za krkem, tak štěně trestá i fena. U starších psů se nám osvědčilo chycení za chlupy pod tlamou a rázné pokárání, věřte, stačí to. Potrestání ovšem musí přijít bezprostředně po činu, jinak se mine účinkem. Nikdy zvíře hrubě nebijeme :-( , maximální fyzický trest je šlehnutí proutkem. Vlkodav je veliké zvíře, ovšem velmi citlivé, u kterého vlídné slovo spojené s pochvalou zmůže víc, než tvrdá síla. Výcvik v podobě drilu není pro chrta to pravé, je lépe ho všemu naučit hrou, pevnou rukou a hlavně důsledností! Pro IW je důležitý pohyb, proto se spousta majitelů se svým psem zabývá coursingem (běh za návnadou v terénu), ale také canisterapií apod. RŮST... U obřích plemen je velmi závažná otázka růstu, což je velmi důležité pro jejich další kvalitní život. Pod pojmem růst si nepředstavujme pouze dosažení co největší výšky. Nezbytné je správné utváření všech tělesných partií a jejich vzájemná vyváženost. Vlkodav dospívá poměrně pozdě – 2 roky, proto je musíme být trpěliví a dopřát psu čas. Správný růst je závislý na kvalitní stravě a tělesné aktivitě. Nepřiměřená fyzická zátěž může u malého štěněte vyvolat růstové problémy, proto je lépe ponechat jej, aby si sportovní aktivitu dávkovalo samo. Malý vlkodávek má plno práce uzvednout se a srovnat všechny tlapky, aby mu "to chodilo a běhalo", své tělo se učí ovládat postupně :-). To ovšem neznamená, že štěně nemůže nic. Pro malé štěně je vhodná hra s hračkou, se psími kolegy nebo příjemná procházka. Často se můžeme setkat s nevyváženým růstem psa (čelisti, přední a zadní část těla, větší klouby a chrupavčité přechody), není nutné se znepokojovat, většinou se tělo (při dodržení správných zásad výživy) časem srovná. Důvodem ke znepokojení jsou ale začínající prošlapy v zápěstí, měkká otevřená tlapka, křivé přední nebo zadní končetiny, namáhavá chůze nebo projevy bolesti při pohybu a kulhání. Při zpozorování některého z těchto příznaků je nutné konzultovat stav s veterinářem! Většinou se jedná o projev onemocnění z nesprávné výživy! VÝŽIVA... Výživa štěňat obřích plemen je opravdu velice důležitá a NIKDY se nesmí podcenit. Zda zvolíme stravu domácí či kompletní ve formě konzerv a granulí je na každém z nás. Oba způsoby mají podle mě své pro i proti. Krmit psa kompletní komerční stravou – granulemi má nesporně několik výhod. Je to krmivo vyvážené a krmit s ním je nenáročné, hlavně co se týče času. Na trhu dnes existuje dostatek kompletních krmiv, z kterých si vybereme přesně konkrétní variantu, určenou pro našeho psa (velikost, věk apod.). Pro štěně IW zakoupíme granule určené pro štěňata obřích plemen, které jsou svým složením zaměřeny právě na pomalejší rovnoměrný růst. Později krmíme granulemi určenými pro juniory a nakonec pro dospělá zvířata, vždy by však měly být určeny pro obří plemena. Ale pozor: velké problémy mohou nastat, budete-li psa překrmovat vysokoenergetickou stravou v domění, že ho vykrmíte do neuvěřitelné výšky a mohutnosti!!! To je hrubá chyba a trestuhodný omyl!!! Ne vždy je "to nejlepší a co nejvíc" také nejrozumnější. To platí také o přehnaném přidávání vitamínů (převážně vápníku), toto počínání pak končí velkými zdravotními problémy psa, často nenapravitelnými :-( . Mohutnost a hlavně výška psa je z převážné části dána geneticky. Na trhu dnes existují varianty krmiv pro psy s fyzickou zátěží, pro březí a kojící feny, pro seniory i krmiva dietní. U krmiv je dobré sledovat obsah jednotlivých živin, vitamínů, minerálů a také dávkování, všechno toto musí být uveden na obalu. Proto se také doporučuje kupovat celé originál balení, ne vážené. Nikdy nekupujte krmiva neoznačená, bez uvedeného složení nebo bez vyznačení data spotřeby a výroby. Používejte raději krmiva renomovaných výrobců, kteří garantují záruku serióznosti a požadované kvality. Těchto výrobců je dnes opravdu nepřeberné množství, každý si bez problémů vybere přesně ten typ, který odpovídá věku, zátěži a momentální kondici vašeho psa. Rozhodneme-li se krmit psa domácí stravou, musíme počítat s náročnější přípravou krmiva, ovšem ani tento způsob krmení není úplně od věci. Štěně se naučí přijímat i jinou stravu, žvýkat, trhat, což je dobré pro správný vývoj chrupu a čelistí. Hlavní denní dávka by se měla vždy skládat z masa (ať už vařeného či syrového), zeleniny a přílohy (vločky, rýže, těstoviny apod.) Můžeme podávat i vejce, sýry, mléko, ovoce apod., pozor: pomalu zvykáme! Ať už zvolíme kteroukoli z variant výživy, musíme mít na paměti několik zásadních pravidel: 1) Množství a kvalita krmiva se řídí věkem, zátěží a momentální kondicí psa. 2) Krmná dávka musí vždy obsahovat správné množství a vyrovnaný poměr minerálů, hlavně vápníku a fosforu (1,8:1), vitamínů a stopových prvků. 3) Krmíme raději 2x denně v menších dávkách, z čehož jedna dávka je vždy hlavní, zpravidla večer. Štěňata krmíme častěji. 4) Misku s krmením pokládáme na vyvýšené místo, minimálně do úrovně hrudníku psa. 5) Po krmení necháváme psa cca 2 hodiny v naprostém klidu, nedovolíme mu skákat, běhat apod. Je dobré na to zvykat psa od mládí. Hrozí tu totiž velice nebezpečné riziko přetočení žaludku – torze!!! 6) Krmení podáváme vlažné – ani horké ani studené. 7) Pes musí mít stálý přístup k pitné vodě, zvláště krmíme-li granulemi úplně suchými. Je dobré zvyknout psa na granule, které předem trochu namočíme, částečně tím předcházíme zmíněné torzi žaludku. Jak už bylo několikrát zmíněno, výživa štěněte IW je nesmírně podstatná a určuje podobu a stavbu kostry pro celý jeho život, proto ji věnujme náležitou pozornost. Pro vývoj kosterní soustavy je nejdůležitějším obdobím prvních 7 měsíců věku. Co pes v tomto věku zamešká, často už nikdy nedožene. Množství stravy je v této době nejvyšší, postupně se nároky na objem přepočítané na procento živé váhy psa snižují. Veškeré nároky na příjem proteinů, cukrů, minerálů a dalších živin jsou u rostoucího psa přibližně 2x vyšší než u dospělého. Je ovšem zapotřebí brát v úvahu individualitu každého jedince. Není dobré, aby si vlkodav v období růstu vytvářel velkou tukovou zásobu! Je lepší udržovat psa lehčího, ale s pevnou kostrou. Přílišná hmotnost zatěžuje dosud ne plně vyvinutou kostru a způsobuje její deformace. Pro zdárný a zdravý vývoj chrupavek se doporučuje přidávat do krmiva potravinovou želatinu. Teď se zdá, že výživa takového obřího štěňátka je přímo vysoká matematika, ale žádný strach. Držte se doporučovaných zásad, kvality krmiv, prostě – všeho přiměřeně :-). Jistě všichni toužíme, mít psa krásného a hlavně zdravého. Aby se naše přání vyplnilo, musíme se o to také přičinit. Žádný pes se nespokojí jen s plným žaludkem, musíme dbát i o jeho psychiku. Vlkodav je nejšťastnější v přítomnosti svého pána, proto bychom si měli denně najít chvíli, kdy se věnujeme pouze jemu. Věřte, mnohonásobně nám to vrátí svou láskou a oddaností. Je pravdou, že několikadenní krátké pomazlení udělá psu větší radost, než dvouhodinová procházka, po které jej zavřeme do kotce. Ne, že by pohyb nebyl pro psa důležitý, ale mluvíme nyní o psychice. Pes musí být prostě spokojený a šťastný a je na nás, aby takový byl. Samozřejmostí je i zdravotní stav psa po fyzické stránce. Preventivním opatřením proti chorobám je nepochybně očkování a také odčervení. ODČERVENÍ: Napadení psa vnitřními parazity je bohužel velmi časté a může k němu dojít buď pozřením potravy s přítomnými zárodky nebo přes mezihostitele (blechy). Přítomnost těchto parazitů v těle má nepříznivý vliv na organismus psa, neboť dochází k úbytku živin v těle, k mechanickému poškození střevní výstélky a také k otravě organismu toxiny, které parazité produkují. Mezi projevy začervení patří úbytek váhy, zpomalení růstu u štěňat, zvětšování dutiny břišní, nechutenství, zvracení, zhoršení kvality srsti, přítomnost larev a vajíček v trusu. Prevencí je pravidelná kontrola trusu, při pozitivním nálezu podání odčervovacího prostředku. Odčervení se doporučuje provádět 4x ročně, zvláště, žije-li pes venku nebo přijde-li do styku s jinými domácími zvířaty. Nezbytné je odčervení feny před krytím a následně po laktaci. Štěňata se odčervují poprvé v druhém týdnu života. Neporučuje se, používat stále stejný odčervovací prostředek, lépe je různé preparáty střídat, nesnižuje se tím kvalita účinku. Odčervovací látku vždy předepisuje veterinář (u malých štěňat i aplikuje). OČKOVÁNÍ: Pravidelné očkování proti infekčním chorobám je nedílnou součástí péče o zdraví našeho psa. Způsoby a termíny očkování určí výhradně veterinář, důležitý je především úvodní cyklus vakcinace do půl roku života psa, po které následuje každoroční přeočkování. Očkovací schéma se může u různých veterinářů lišit, proto je vhodné očkovat vždy u stejného veterináře. Psa očkujeme odčerveného, bez jakýchkoliv příznaků onemocnění (průjem, teplota, výtok z nosu či očí, zvracení, nechutenství apod.), feny mimo hárání. Po vakcinaci psa fyzicky nezatěžujeme. Pozor: Očkování proti vzteklině je povinné! Nesmíme zapomenout na pravidelné čištění uší. Do zvukovodu není dobré nijak zasahovat, mají samočistící funkci a přebytečný maz se zachytí v ušních boltcích. Ty by se měli očistit čistým hadříkem, nejlépe LEHCE smočeným v oleji (doporučuji dětský olejíček, ale lze použít i stolní olej). Také samozřejmě dbáme na čisté oči a jejich okolí. Jestliže pes nadměrně slzí, čistí tím oči od prachu a vniklých nečistot. Oči očistíme borovou vodou, odstraníme vzniklé ospalky a můžeme do očí nakapat chladivé oční kapky. Jestliže si pes málo obrušuje drápy (chodí-li převážně po měkkém povrchu), nezapomínáme mu drápy stříhat. Lépe je stříhat častěji po malých kouscích, pes si rychle zvykne, nebojí se a drží. Všimneme-li si drápů až ve chvíli, kdy je jeich délka nepřípustná, může se při ustříhnutí většího kusu poranit lůžko. Dojde ke krvácení z drápu, což je pro psa velice bolestivé a může se do rány lehce dostat infekce. Častějším stříháním se lůžko drápu poněkud zkracuje a nehrozí poranění. Jestliže si netroufáte, obraťte se na veterinárního lékaře. A toto pravidlo by mělo platit všeobecně. Jestliže si nejste jen trochu jisti zdravím Vašeho psa, obracejte se na veterináře, vždy je lepší prevence než léčba čehokoliv zanedbaného! Srst vlkodava nevyžaduje dle standardu žádný speciální střih. U některých jedinců se objevuje srst krátká, u jiných delší, vždy by však měla být hrubá a pevná. Vlkodav by neměl vypadat zanedbaně ani spustle, pravidelné kartáčování srsti velmi prospívá. Upravený vlkodav vypadá z estetického hlediska lépe než "zarostlík“, ještě více tím zdůrazníme jeho krásu, vyjímečnost a eleganci, což si toto krásné zvíře určitě zaslouží. Nesouhlasím s názorem, že když někdo nechodí se psem na výstavy, nemusí mu nijak srst upravovat. U vlkodava to ostatně není nic náročného, lehkou úpravu zvládne i začínající chovatel. Drobné zádahy do délky a hustoty srsti v určitých partiích zdůrazňují správné linie a tvary psa. Musí být ovšem prováděny s citem, na první pohled neznatelně. S úpravou začínáme až po výměně štěněčí srsti. Do té doby plně vystačíme s pravidelným kartáčováním a pročesáváním (je-li co česat :-) ). Rozhodně je dobré na česání štěně zvykat (většina z nich to bere jako hru), s pozdější úpravou srsti nám pes už nebude dělat problémy. K úpravě srsti používáme: kartáč, hustý ocelový hřeben, trimovací nůž, šikovné je i hřebílko (stočený plát pilky s rukojetí) a efilační (prostřihávací) nůžky. POSTUP: 1) Hlava má mít zepředu i ze strany tvar obdélníku (cihly) s výrazně dlouhou srstí nad očima a na spodní čelisti. Nesmí se ale podobat hlavě teriéra či knírače. Požadovaného tvaru docílíme zkrácením chlupů na lících a pod ušima – nejlépe trimovacím nožem. 2) Dále postupujem po krku směrem dolů k hrudníku. Tím zbavíme psa tzv. límce, který se tvoří v místě styku dvou protilehlých směrů růstu srsti. Zdůrazníme tím délku a nasazení krku. Používáme trimovací nůž nebo hřeblo, nikdy nestříháme! 3) Zdůrazňujeme také malé, složené, k hlavě přitisknuté ucho. Vyškubeme všechny dlouhé chlupy pokrývající ucho, zůstane pouze krátká jemnější srst. 4) Sestřihneme "štětky" na loktech, tím se nohy opticky prodlouží. 5) Tlapky (pokud je třeba) zastřihneme dokulata. 6) U kořene ocasu rostou delší chlupy a zbytek ocasu pak působí dojmem nedokonalého osrstění. Proto tuto partii zkrátíme trimovacím nožem. Vynikne tím nasazení ocasu a jeho držení. 7) Spodní strana hrudníku má mít tvar oblouku. Srst na břiše a slabinách vyškubeme nebo vytrimujeme, tím zvýrazníme hloubku hrudníku a vtažené břicho. 8) U samců také ostříháme chlupy na přirození – převážně z důvodů hygienických. 9) Lehce vytrimujeme i partii pod ocasem a na zadní straně. Jestliže se Vám zdá tato úprava zbytečná, náročná nebo přílišná, pamatujte nejzákladnější body: 1. Pes musí být čistý a rozčesaný 2. Ucho: vždy nakrátko – lépe se psu skládá 3. Spodní linie psa: srst na slabinách a břiše kratší – chrtí linie. Čas od času je dobré "projet" srst psa hřebílkem, odstraníme tak odumřelou srst a novou udržujeme zdravou a hrubou. Psa češeme (ať už kartáčem nebo hřebenem) po směru růstu chlupů, na zadních nohách od kyčle ke koleni směrem dopředu. Nikdy psa nestříháme nůžkami, srst se tím stává jemnější a netypickou. Neznamená to ovšem, že si jimi nemůžeme lehce dopomoci (ucho, přirození apod.) Jistě mi dáte za pravdu, že pohled na krásného vlkodava je neopakovatelným zážitkem a jakýmsi milým pohlazením na duši:). Tito věrní, přátelští psi si zaslouží naši pozornost, péči a obdiv a to nejen pro jejich krásný, vznešený exteriér, ale hlavně pro skvělou a milou povahu. |