 
|
| Úvod |
| Info | Rodokmen |
| Fotografie |
| Krytí |
| Štěňata |
| Povídání |
| Crystal |
| Vzkazy |
|
Webmaster: SlavekM |
27. 05. 2003 Večer po dlouhé procházce jsem nepozorovaně vklouzl do člověčí ložnice a půjčil si tam paničky nejoblíbenější polštářek žluté barvy ve tvaru hvězdy. Bál jsem se, aby mi ho nesebrali a tak jsem s tím metl ven co mi tlapky stačily. Musel jsem si teda dávat bacha, abych necvakal drápkama moc rychle. To už mne párkrát na to vyhmátli. Včera se mi to ovšem podařilo, ani mne nezaregistrovali. Bylo mi líto venku polštářek roztrhat, přeci jen ho má panička ráda a i mne se na něm neleželo nejhůře. Napadlo mne tedy je trochu poškádlit a polštářek pěkně proválet bahnem. Vždyť celý den pršelo a teď je záhonek tak pěkně rozbahněný. Hned jsem se do toho vrhnul. Pěkně jsem ho proválel z jedné strany a z druhé strany. Stále na mne sice šly choutky na roztrhání, ale udržel jsem se. Únavou jsem lehnul na matraci. Polštářek jsem celou noc plně využil. Spalo se na něm měkce. Ráno však pán otevřel dveře když šel zase do práce. Proběhlo to v pořádku, měl asi ještě slepené oči, protože si ho ani nevšiml. Taky jsem ho pěkně tím bahnem zamaskoval, skoro na tý matračce nebyl vidět. O hodinu později šla panička. Ta už ovšem slepá nebyla. Chvíli nevěřícně koukala, promasírovala si krk (asi se jí bez polštářku špatně spalo) a už to jelo. Chňapla polštářek a spustila na mne jak nějaká histerka. Měl jsem z toho docela srandu a tak jsem se jí snažil polštářek ještě z rukou vytrhnout. Vždyť už na něm také spinkám. Byla ovšem neúprosná, měl jsem co dělat, abych se vyhnul jejím tlapkám a uchránil svůj zadeček, aby byl bez bolístek. 07. 07. 2003 Chvilka nepozornosti a špatně zavřená branka měly za následek to, že Apollko vyběhl z branky a srazil ho kamion. V tomto okamžiku jsem ztratila jeho plnou důvěru. Celý zakrvácený běžel místo za mnou domů do Danovi práce. Je to cca 1 km od místa neštěstí. Cesta po něm byla celá zakrvácená a on běžel ze všech sil, aby byl co nejdříve u svého pána v bezpečí. Běhal po celé hale dokud ho nenašel. Celý vyřízený si tam u něj lehl a brečel. Jeden jediný okamžik a důvěra tohoto zvířete je pryč. Nemohu říci, že mi nevěří, ale už nejsem na místě č. 1 Už mne neočekává, že příjdu domů když je pán doma Už nečeká že s ním půjdu na procházku Už nejsem ta, ke které chodil když se chtěl mazlit Už mi nedůvěřuje tak jak bych chtěla......... 13. 04. 2005 Již netrpělivě jsme očekávali celý víkend, kdy se nám ozvou z Netluckých Pastvin, že začal porod námi dlouho očekávaných štěnátek s Amandou z Netluckých Pastvin. Konečně zazvonil telefon a my se po něm oba vrhli. K mé lítosti vyhrál Dan. Hnedka mi dával posunky najevo, že vše začalo. Ihned jsme křičeli z okna na Poldíka, který byl v tu chvíli nejdůležitější, protože hlídal kousky masa, že už je tátou. Chudák nechápal co jsme to na něj křičeli, ale když jsme mu hodili kus řízku, tak rychle pochopil, že se děje něco zvláštního. Od té chvíle jsme netrpělivě čekali na další hovor, abychom věděli jak se vše vyvíjí. Toto jsme prožívali před několika dny. Dny rychle letí a my se již připravujeme na náš přírustek do naší smečky. Těšíme se, že Apollko bude mít konečně dlouho očekávaného kamáráda a zároveň svého syna doma u sebe. Už teď vidím, jak bude hrdým otcem a bude ty svoje nejlépe promyšlené lumpárny učit dál svého potomka. Ale to nevadí - my z toho budeme mít neskutečnou radost, protože není nad to se dívat, jak jsou naši psi štastní. A vy, co si berete štěnátko věřte, že to bude hrozný grázlík, kterej se vrhne do všeho po hlavě, ale lepšího společníka jste nemohli najít. Všem, kteří se stanou majiteli vrhu „C“ chovatelské stanice Netlucké Pastviny, přejeme mnoho radostí s ratolestmi. A hlavně: BUĎTE NA NAŠE PEJSKY HODNÍ a mějte je rádi. Budeme rádi, pokud nám budete zasílat fotografie a podělíte se s námi o to, jak všichni rostou. 06. 11. 2006 Všechno začalo nevinně, přestěhováním do nového baráku. Bohužel můj pejsek, kterého jsem si vzala z útulku a měla ho 5 let, si nemohl v novém příbytku zvyknout. Stále pofňukával a chtěl za rodiči. S uslzenýma očima jsem tedy svolila, že jim ho tam nechám, ale podmínkou bylo, že si pořídím ihned jiného pejska z útulku. Můj přítel byl ale jiného názoru. Pejska ano, ale chtěl svoje vysněné plemeno – vlkodava. Byla jsem proti. Chtěla jsem dát šanci pejskovi, který ji ztratil. Kousek od nás měla kolegyně z práce fenu vlkodava, a tak jsme se tedy dohodli na návštěvě. Na první pohled mne zaujala výška, po té mne překvapila milá a láskyplná povaha. Díky návštěvě jsem začala studovat vlkodava na internetu, v knížkách a časopise a musím uznat, že charakteristika, která je všude popsaná, mne zaujala. Začali jsme se tedy shánět po svém prvním vlkodavovi. Naše podmínka byla, že jsme chtěli šedivého a samozřejmě toho největšího pejska. Táta jako odborný kynolog, který doma několik let choval ovčáky a dělal rozhodčího na zkouškách, se ujal toho, že pojede vybírat s námi. A tak už zbývalo jenom vybrat kam pro pejska pojedeme. Nejpříjemnější hlas měla paní chovatelka z Vlčí písně a tak jsme hnedka o víkendu vyjeli pro vysněné štěňátko. Štěňátko to bylo, ale již mu bylo 5 měsíců, byli jsme do telefonu upozorněni, ať počítáme s tím, že už není tak malý, ale to co nás čekalo, překvapilo i otrlého tátu, který jak říkal, je na velké psy zvyklý, a že ho výška nepřekvapí. První dva roky utekly moc rychle a z Políška se stal pořádný chlapák. Bylo nám ale líto, jak na nás sám musí trpělivě čekat až příjdeme domů a tak bylo velmi rychle rozhodnuto, že potřebuje parťáka. A tak se splnil jeho i náš největší sen a Polda se stal otcem vrhu C Z Netluckých pastvin. Jakmile to šlo, jeli jsme mu vybrat parťáka. Tentokrát jsme se rozhodli pro toho nejsvětlejšího lumpíka. První chvíle byly skutečně zajímavé – nejprve Políšek to malé ignoroval a nechápal, jak kolem toho můžeme tak skákat. Vždyť mu snad 10x počůral jeho matračku a chtěl si hrát s jeho hračkami a proč ho drbeme? Na postel? Tam smím jenom já, ty ne. Z drsňáka Apolla se stal ale vzorný táta a hlídá si ho na každém kroku. Stačí, aby Crystálek jenom zafňukal a on letí, aby se podíval, copak se mu to děje a jestli ho náhodou někdo neutiskuje. Crystálek již také spěje do dospěláckého věku a puberta s ním mlátí snad ze všech stran. Přesto, že jsou otec a syn, vidím v nich velké rozdíly. Apollo je rozený aristokrat, který nedá najevo svoje city jen tak. Na vycházce musí vždy on šéfovat nám a jde se tam kam on chce. Věčně ve střehu. Crystal Alien je zase velký mazel, který je stále veselý. Na vycházce si stále hlídá pána a vše co je podezřelé se musí prozkoumat. Musím uznat, že vlkodava jsme si brali kvůli jeho vzhledu – ta výška. S odstupem času mohu ale říct, že vlkodava nedělá vlkodavem výška, ale jeho nezaměnitelná povaha. |